Moderní pojetí výtvarné výchovy, které využívá některých prostředků arteterapie. Navazuje na rozvoj tvořivosti dítěte, respektuje přirozené potřeby dítěte, vytváří možné nejlepší podmínky pro jeho individuální rozvoj.

Artefiletikou se děti učí nabírat duševní sílu a pohodu, předcházet k jejich psychickému nebo sociálnímu selhávání v pozdějším věku. Od narození po celý život se každý člověk musí vyrovnávat se světem, v kterém žije. V jeho nitru se ukládají vzpomínky, zkušenosti a poznatky, rodí se názory, přání, propuká radost. Vzniká ale i úzkost, strach, negace… Výtvarný projev zachytí ty nejskrytější obsahy, zveřejní je, člověk o nich přemýšlí, může se o nich vyjadřovat, posuzovat, dává jim tvář.

Hlavním záměrem je zprostředkovat dítěti cestu ke světu kultury, přírody na základě jeho výtvarných zážitků, hudbou, tancem, pracovními dovednostmi.
Cílem je výchovně zhodnotit výtvarnou aktivitu jako symbolického prostředníka mezi niterným světem dítěte a světem lidské kultury nebo přírody.

Důležitou stránkou je příklad dospělého. Kdo s artefiletikou pracuje měl by mít potřebné osobní kvality. Předpokladem je moudrost, nadhled nad řešenými otázkami, citlivý vztah k dítěti a být vyrovnaný sám se sebou. Umět zpracovávat zážitky, citlivě je vnímat, hovořit o nich. Člověk napřed musí projít sebepoznáním, prohloubením empatických schopností, imaginací.